Zkušenosti sborů s ubytováním uprchlíků + další sborové zkušenosti

11. března 2022

Přinášíme osobní a bezprostřední zkušenost sestry Běťákové ze sboru v Letohradu, který poskytl své prostory lidem prchajícím z Ukrajiny. Dále rozhovor s ukrajinským lékařem Szergejem Cápecem, který žije v Olomouci. Dodáváme i vstup Mikiho Erdingera z Třebechovic a dalších.

Letohradská zkušenost

Náš sbor je od 1. listopadu 2021 uprázdněný a hledá nového kazatele. Z toho vyplývá, že je volný farní byt a k němu dva pokoje pro hosty. Vlastně už prázdný není. Od vypuknutí války na Ukrajině, přijímá uprchlíky ze Žitomiru. Jak k tomu došlo? Do letohradského sboru dochází už asi 5 let Larissa a Serhej právě z tohoto města. On vystudovaný strojní inženýr, ona učitelka hudby na akordeon. Hádejte, kde pracují teď? U stavu na tři směny v místní textilní továrně. Spolu s nimi začaly chodit do sboru další dvě paní. Hned po vypuknutí války nás Larissa požádala, zda by sbor mohl přijmout rodinu její kmotřenky s dvěma malými dětmi. Souhlasili jsme. A pak přijely další dvě rodiny. Tento týden dvě maminky s dětmi. Na polsko-ukrajinskou hranici pro ně jel už dvakrát Aleš. Vždy deset hodin cesty tam a stejnou dobu zpět. Není přece možné je odmítnout v situaci, kdy je Žitomir těžce bombardován. Je zničena nemocnice, škola, jejich kostel…

Jak pomoc probíhá prakticky? Výhodou je to, že tady už mají někoho z rodiny, nebo přátele. Ti se s nimi dorozumí, jedou s nimi na cizineckou policii. Na nás je praktická pomoc. Zajít s nimi k lékaři, vyzvednout léky, dovést děti a maminky do školy. Všemu šéfuje Lída, která shání postele, deky, povlečení a vše další potřebné. Posílá lidi ze sboru tam, kde jsou právě potřeba. Na faře už bydlí dvacet dospělých a dětí, celkem v šesti místnostech. Vaří si společně a děti si spolu hrají. Jedna nemocná paní se synkem bydlí po dobu izolace v rodině. Další dvě rodiny jsou připraveny přijmout uprchlíky, pokud bude opravdová nouze.

A jak to prožíváme my? Spojila se skupina bratří a sester, kteří jsou neustále ve styku a řeší operativně to, co je zrovna potřeba. Že jsme unaveni a občas nám „tečou“ nervy, je asi pochopitelné. Praktická pomoc nás spojuje i navzájem. Pomáhá nám překonávat bezmoc a zoufalství, kterou cítíme při sledování zpráv o válce. A také prožíváme malé zázraky. Včera se porouchala pračka a po výzvě na Fb byla do dvou hodin nová. Lidé jsou opravdu ochotni pomáhat. Jsem vděčna, že se jako sbor neobíráme jen sami sebou, ale že děláme to, k čemu nás vybízí náš Pán.

Naďa Běťáková (10. 3. 2022)

Třebechovice pro Orebem (převzato z Facebooku Mikiho Erdingera)

Musim vam rict, ze jsem dost nadseny, jak funguje KACPU a nase urady. Vcera k nam na faru prislo 6 lidi z Ukrajiny. V KACPU na jednom miste jim vyridili vizum, pojisteni, predvyplnili formulare na UP – hmotna nouze, a privezli az k nam pred dum. Vedeli, ze mame jen matrace (pred tydnem volali aby si doplnili info od systemu z CCE) a tak dnes privezli jeste 6 posteli. Dnes jsem s nimi byl na UP, kde bylo nekolik ochotnych usmevavych zen, ktere pomohly vse vyplnit, podat a za hodinu a pul (bylo tam trochu vic lidi) jsme odchazeli s vyplacenou hmotnou nouzi. Ano, ne vzdy vse funguje, ale toto slape na jednicku. Diky statni spravo ????

Horní Krupá (info od Davida Šorma o pomoci v Havlíčkové Brodě)

Dobrý den, obdržel jsem neoficiální informaci, kterou jsem si ověřil jako pravdivou, že havlíčkobrodská nemocnice přijme lékaře či zdravotníky z Ukrajiny a zároveň jim poskytne byt a kurzy češtiny. Již nyní se čeká na příjezd první rodiny, avšak nemocnice ve spolupráci s městem má další volné byty. Prosím, pokud můžete, šiřte informaci neoficiální cestou dál.

Doporučujeme i všem ostatním sborům, aby se spojily se svými radnicemi a prověřily, zda přímo místní obec neorganizuje nějakou materiální sbírku – oblečení, vybavení či jídlo. Tyto sbírky mají větší dárcovský potenciál a je také pro sbory organizačně výhodné se k nim připojit. Prosíme, abyste tuto skutečnost zvážili. Důležité je zajistit efektivitu pomoci. 

Obcím i sborům doporučujeme také tzv. uprchlický manuál, který připravila Strana zelených a který je založen na konkrétních zkušenostech. 

Pardubice – dobročinný bazar (očima sborové asistenky Lydie Nečasové)

Rozhodli jsme se uspořádat bezplatný bazar pro ženy, děti i muže z Ukrajiny. Vyhlásili jsme sbírku oblečení, bot a hraček nejdřív v našem sboru, pak jsem napsala do skupinky na swapovací skupinky na facebooku, plakátek i v ukrajinštině jsme roznesli po městě a taky všemožně sdíleli na facebooku. A tím začala neuvěřitelná smršť telefonátů, kam se má zboží doručit, lidi nosili a vozili pytle s oblečením, ale i kočárky, odrážedla a autosedačky. Nikdo z nás si nedokázal představit, že se toho sejde tolik. Pár lidí jsme i odmítli, haldy na faře se zvětšovaly a nebylo už kam věci dávat. Večer před otevřením bazaru dobrovolnice chystaly oblečení až do půlnoci.

Ve středu ještě před oficiálním otevřením začaly chodit ženy vybírat. A braly plné tašky, vděčně přijímaly i ručníky, povlečení a drogistické výrobky. Naše sestry doplňovaly průběžně z dosud nevybalených tašek, rovnaly rozházené šatstvo. Osvědčily se stojany na ramínka, tam se oblečení tolik nerozhází. Odpoledne nám přišla pomoci i jedna dívka ubytovaná u našich členů. Svým krajanům dokázala poradit a velmi nás potěšilo, když se asi tři zákaznice pustily do práce, pomáhaly třídit a vybalovat oblečení. A věcí viditelně ubývalo, i kočárky zmizely. Pouze jednou jsme si všimly spoluobčanů česky mluvících, kteří brali všechno možné ve velkém, s těmi jsme se rychle rozloučily. Z 99 % byli návštěvníci našeho bazaru spokojení a děkovali za pomoc.

Ve čtvrtek odpoledne už se nabídka velmi zmenšila, nikdy by mě nenapadlo, že všechny ty hromady oblečení zmizí. Akci hodnotíme jako velmi úspěšnou a hlavně potřebnou. Jsme rádi, že jsme mohli alespoň trochu pomoct našim novým sousedům. Dokonce jsme předběhli město Pardubice, které ještě podobný bazar neotevřelo, i když poptávka je obrovská. V tuto chvíli alespoň víme, že městský bazar – šatník bude, a my tam budeme moci posílat zájemce jak s nabídkou i žádostmi o pomoc.

Olomouc: Rozhovor s ukrajinským lékařem Szergejem Cápecem, který se usadil v Česku

Pan Szergej Cápec se svou ženou Gabriellou spoluorganizují setkání uprchlíků z Ukrajiny u nás v kostele. Dovolila jsem si ho oslovit a položit několik otázek.

1. Vy již žijete v Olomouci delší čas, jak jsem měla možnost poznat, mluvíte plynně česky. Můžete se nám krátce představit? Co Vás přivedlo do Olomouce?
Oba jsme s manželkou lékaři a psychoterapeuti, původem z Užhorodu, který leží na hranicích se Slovenskem. V roce 2015 jsem dostal nabídku na místo přednášejícího na Ústavu patofyziologie. V té době bylo našemu třetímu dítěti několik měsíců. Nabídka se mi líbila, tak jsem se rozhodl, že to zkusím. První rok jsem tu strávil sám, abych zjistil, jestli stojí za to odjet s celou rodinou. Postupně se sem všichni odstěhovali, děti šly do školy, školky. S manželkou momentálně vyučujeme na Lékařské fakultě Univerzity Palackého, dcera letos končí gymnázium, synové chodí do školy. Olomouc se nám moc líbí, město se pro nás postupně stalo druhým domovem.

2. Můžete našim čtenářům přiblížit nedávné setkání ve sboru v Olomouci? Přišlo mnoho lidí... jakou to mělo odezvu?
Od začátku války přišlo na Ukrajinu do Česka mnoho uprchlíků. Kultura, pohled na svět je u nás v mnoha ohledech podobný, jazyk je blízko a částečně srozumitelný i tomu, kdo češtinu předtím neslyšel. Na setkání ve středu 23. 03. přišlo více než 60 Ukrajinců: jak uprchlíků, tak těch, kteří zde již delší dobu žijí a jsou ochotni pomoci. Mnozí říkali, že „bylo příjemné slyšet rodnou ukrajinštinu“, bylo domácím způsobem útulno od dětí pobíhajících kolem a domácího pečení a chlebíčků, o což se postarali samotní účastníci. Díky aktivitě mnoha lidí se podařilo připravit i některé užitečné informace (o zdravotním systému, různých aktivitách, příležitostech atd.). Základní potřebou všech (podle průzkumu, který jsme dělali ještě před akcí) byla jejich vlastní komunikace a myslím, že jsme dosáhli cíle. Ve druhé polovině našeho setkání lidé začali spontánně mluvit, navzájem se poznávat. Upřímně doufáme, že díky vaší středeční podpoře se lidem podařilo získat trochu vice klidu, popovídat si, seznámit se a kdo ví, možná i navázat nová přátelství. Velmi nás těší, že mnoho našich českých přátel, známých a kolegů v Olomouci nás podporuje slovem i skutkem: někteří nasbírali léky, někteří berle a invalidní vozíky, někteří věci pro uprchlíky, někdo pomohl sehnat finanční prostředky nebo připravit jídlo pro setkání, které se konalo. Upřímně děkujeme všem Čechům, kteří v těžké době pomáhají uprchlíkům z Ukrajiny.

3. Je ještě něco, kromě prostor, co vám můžeme jako společenství nabídnout, jak se podle Vás můžeme účinně podílet na pomoci uprchlíkům?
Vaše prostory jsou prostě nádherné, děkujeme za příležitost se u Vás setkat (hodně bylo pozitiv i ve vztahu k tomu, jak jsou útulné, prostorné a krásné). Děkujeme za Vaši pomoc, podporu a rozhovor.

Připravila Jana Vrajová, redakčně upraveno, původně vyšlo v časopise Posel 4/2022.