(Miroslav Pfann, 15. 3. 2022)
Poslední tři týdny se snažím být každý den s někým z krajanů v Bohemce, Veselinovce nebo Pervomajsku v telefonním spojení. Obě vesnice i město jsou stále bez bojů. Nad městem Pervomajsk občas létají letadla. Lidé odcházejí do sklepů. Večer je zákaz vycházení.
Ve vesnicích se večer nesmí svítit. Zásobování je horší. Ale základních potravin je dostatek. Na vesnicích mají vlastní zásoby.
Z Bohemky odešlo asi osm mužů do války. Ženy vaří doma jídlo, zavařují a zamrazují a posílají vojákům. V obou vesnicích také teď žijí někteří příbuzní z Oděsy.
Lidé se snaží žít dál běžným životem. V obou vesnicích se každou neděli konají bohoslužby. V Bohemce a v Pervomajsku se konaly i dva pohřby starších lidí.
Podle mých zpráv se třem rodinám podařilo přestěhovat do Čech v rámci repatriace. Jejich repatriačním žádostem bylo vyhověno těsně před válkou. Ve dvou případech mohly do Čech odjet jen ženy s dětmi. Muži zůstali na Ukrajině.
Telefonní spojení i internet funguje bez problémů. Díky tomu mohu vyřizovat pozdravy od lidí, které se na krajany ptají. Posílám také souhrny vzkazů, které krajanům na stránky naší církve píší lidé z našich sborů, s připojenými fotografiemi.
Naší krajani opakovaně děkují a říkají nebo píši, jak je pro ně důležité, když vědí, že na ně myslíme. Necítí se sami.
Občas se utěšují humorem. Říkají, že slepice nemůže porazit vidličku. (Viz ruský a ukrajinský erb.)